Když se Josef Kemr dotázal dívky při tanci ve filmu Anděl na horách, zda má se svým přítelem vážnou známost, dostalo se mu odpovědi, že nikoli vážnou, ale veselou. V podobném duchu se to odehrává i na koncertech vážné hudby, výraz „vážná“ je zde vnímán jen v přeneseném významu, který vyjadřuje, že jde o hudební projev, jež bychom sice měli brát vážně, co se týče jeho vyjádření s ohledem na opravdovost a autenticitu lidských pocitů, ale měli bychom mít z celkového konceptu radost a potěšení. Hudební skladatelé, kteří mistrovské skladby komponovali, do nich vkládali v hudebním aranžmá své bohaté profesionální znalosti a zkušenosti a zároveň obrovský cit, tím se také odlišují od mnoha současných interpretů celé řady hudebních směrů. Proto je také obtížné a leckdy dokonce nemožné srovnávat hudební klasiku s jinými skladbami.

Vrátíme-li se ke zmíněnému filmu, ten byl pokračováním prvního dílu s názvem Dovolená s Andělem a v něm si pozorný divák povšimne, jak velkou pozornost filmaři věnovali vážné hudbě, jež byla součástí rozhlasové hudby na přání a později, po výpadku elektrického proudu, dokonce i na živo v podání hudebníků z řad rekreantů zotavovny ROH.

A právě na koncertě v Praze ve Španělské synagoze můžete zaslechnout jednu ze skladeb ze zmiňovaného filmu, co bere za srdce, s názvem Largo z Dvořákovy Novosvětské, v tamním prostředí upravenou pro violoncello s doprovodem klavíru. Jestliže se rozhodnete pozvat svou dívku na rande právě formou vstupenek na koncert vážné hudby, mohlo by to vnést do vašeho budoucího vztahu jistou energii, co vaše vzájemné soužití posune blíže do vašeho nitra, vážná (veselá) hudba totiž sbližuje na duchovní úrovni a lidé si při ní pak častěji uvědomí smysl života, který spočívá v budování lásky a přátelství a dobrých mezilidských vztahů, nikoli rozepří, konkurenčního boje, nadřazenosti a pýchy.