Každá z nás nÄ›kde bydlí. A vÄ›tÅ¡ina považuje právÄ› toto místo za svůj domov. Najdou se ale lidé, kteří jej mají nÄ›kde úplnÄ› jinde. Zdá se tedy, že se může liÅ¡it například od místa trvalého pobytu, bez ohledu na to, kolik Äasu v nÄ›m strávíme. Není tedy na Å¡kodu se zamyslet, proÄ tomu tak je, a kdy vlastnÄ› můžeme dům skuteÄnÄ› nazývat domovem.

 

 

Nejprve bychom si mÄ›li ujasnit, co si pod tím vlastnÄ› pÅ™edstavujeme. Pro vÄ›tÅ¡inu z nás je to místo, kde se cítíme dobÅ™e, uvolnÄ›nÄ› a v bezpeÄí, pÅ™edevším pak díky lidem, kteří jej s námi obývají. I proto se mnohdy říká, že domovem je rodina.

 

Nemusí tomu tak vÅ¡ak být vždy. Najdou se i samostatnÄ› bydlící lidé, kteří právÄ› svůj příbytek považují za domov. Ti se v nÄ›m cítí dobÅ™e například právÄ› proto, že zde mají pocit soukromí, klidu a míru. VÄ›dí, že jsou tam sami a že nemusí otvírat nikomu, koho nechtÄ›jí vpustit dovnitÅ™. To se znaÄnÄ› liší od pracovního života, kde musíme mnohdy jednat s lidmi, které zrovna nijak nemusíme.

 

 

Je tedy jasné, že pro každého z nás to může znamenat nÄ›co jiného. Je tedy otázkou, jak si jej vytvoÅ™it. Koneckonců je vhodné, aby byl na místÄ›, kde trávíme skuteÄnÄ› nejvíce Äasu. OvÅ¡em to není až tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.

 

V první Å™adÄ› by mÄ›l samozÅ™ejmÄ› působit útulnÄ›. Byt, kde je jen postel a nÄ›kolik nevybalených krabic působí neosobnÄ›, a je tedy nepravdÄ›podobné, že k nÄ›mu pÅ™ilneme. Naopak takový, do kterého jsme vybrali nábytek, kam jsme dali dekorace i pÅ™edmÄ›ty, které pro nás mají znaÄnou citovou hodnotu, to už je nÄ›co jiného.

 

A právÄ› na citovou hodnotu bychom se mÄ›li zaměřit pÅ™edevším. Ta může vycházet buÄ z místa, nebo z lidí. KaždopádnÄ› právÄ› toto pouto je to, co dÄ›lá dané místo domovem. Bohužel, to nelze vytvoÅ™it okamžitÄ›, a ani bychom to nemÄ›li chtít. PÅ™esto by to vÅ¡ak mÄ›lo být naším koneÄným cílem. Je to důležité i pro naÅ¡i psychickou pohodu.