Lidé chtějí žít pochopitelně v dostatku. Chtějí mít tolik peněz, aby jim nescházely na nic podstatného. Jenže mít peníze znamená si je vydělat. A mít dost peněz znamená dost si i vydělávat. A ohromnými příjmy se jen tak někdo z nás rozhodně chlubit nemůže. Většinou nedosahujeme ani průměrné mzdy, a je celá řada těch, kteří o této dokonce vysloveně sní, zatímco pobírají jenom úplnou almužnu.

A co to znamená, když si člověk vydělává málo peněz? Přece to, že může i jenom málo utrácet. Musí se prostě smířit s tím, že nebude žít zrovna v luxusu.

Jenže někdy nemusí lidé oželet jenom luxus. Někdy chybí peníze dokonce i na docela banální věci. A když už je to neúnosné, nezbývá někdy jiná volba, než si nějaké peníze aspoň půjčit. Lidé tak někdy obcházejí banky v blízkém i vzdálenějším okolí a doufají, že tam půjčku dostanou. Dokládají své příjmy, nechávají bankovní úředníky nahlížet do jejich registrů dlužníků. A pak je někdy shledáno, že to není natolik dobré, aby žadateli byla půjčka poskytnuta. I to se stává. A není to v žádném případě ojedinělá záležitost. Velmi často se v bankách právě kvůli nízkým příjmům a záznamům v registrech dlužníků neuspěje. A to pak znamená co? Přece potřebu zkoušet štěstí někde jinde.

Naštěstí tu nemáme jenom banky. A tak se někdy odmítaný žadatel dostane nakonec až k nebankovnímu sektoru. a nebankovní společnost mu po všech těch odmítnutích konečně udělá radost poskytnutím nebankovní americké hypotéky. Jak je možné, že tady člověku vyhoví, zatímco někde jinde ne? Nic tajuplného na tom vlastně není. Tady se ručí za poskytnutou hypotéku zástavou nemovitosti. A tak ji dostane každý, kdo je vlastníkem vhodné nemovitosti a je schopný splácet. Lidé tak mohou získat v podobě nebankovní hypotéky až sedmdesát procent hodnoty zastavené nemovitosti. A s možností splácet až třicet let se to jistě zvládne i splatit.